„Na duchovní obnově Vstaň a choď se mi vždycky tak nějak přirozeně správněji přeskládají priority. Věci, které mi ještě před týdnem připadaly důležité, se posunou o kousek níže, aby jejich místo zaujali lidé, vztahy, společenství, Bůh, radost z maličkostí… Mezi vstaňchoďáky se učím obdarovávat i přijímat – laskavost, vstřícnost, pomoc. Samozřejmě se najdou i třecí plochy, ale málokde se člověk může cítit tak, jako na vstaňchoďácké obnově.”